Michal Trpák, jeden z nejvýraznějších sochařů českého veřejného prostoru, dává tvar vesmíru, který kolem sebe nosíme celý život, aniž bychom ho kdy viděli. Bakterie z fotografií elektronového mikroskopu, převedené do sochy. Každý odlitek je díky skleněným korálkům v pryskyřici originál. Limitovaná edice pouze 20 ks.
| Technika: |
Odlévaná pryskyřice s pigmentem se skleněnými korálky. Pískovaný a zaleštěný povrch, kdy každý kus je originál dle rozptylu korálků. |
| Rozměry objektu: |
21 cm x 10 cm x 12cm |
| Váha: |
cca 1250-1350 g |
| Edice: |
20 ks, každý objekt s ručně gravírovaným číslem |
| Certifikát: |
certifikát s ručně vepsaným číslem a podpisem Michala Trpáka |
| Balení: |
dřevěný prezentační box |
Předprodej s možností výběru čísla objektu poběží pouze do 16. září. Expedovat objekty budeme od pátku 25. září.
Pouze v předprodeji si můžete pořídit jakéhokoliv druhého, či třetího Mazlíka s automatickou slevou 10 % (sleva se vám automaticky odečte v košíku).
Druk jest obecnie niedostępny. Istnieje jednak możliwość zamówienia go z opóźnionym czasem dostawy wynoszącym 2-4 tygodnie. Więcej informacji na temat działania zamówień z opóźnioną dostawą można znaleźć tutaj.
Michal Trpák (1982, České Budějovice) patří k nejvýraznějším autorům současného českého sochařství ve veřejném prostoru. Vystudoval obor kamenosochařství na Střední uměleckoprůmyslové škole svaté Anežky České v Českém Krumlově, v roce 2007 absolvoval ateliér sochy Jiřího Beránka na pražské VŠUP a v roce 2012 dokončil doktorandské studium na Akademii umění v Banské Bystrici. Pracuje s bronzem, sklem, mramorem, betonem i recyklovanou ocelí.
Jeho sochy stojí v ulicích a parcích řady měst. V rodných Českých Budějovicích se od roku 2009 tyčí na Lannově třídě sklocementoví Humanoidi a na Černou věž se v roce 2017 po šesti letech vrátila stokilová zlatá moucha Co je štěstí?. V okolí pražských ulic Odborů a Na Zbořenci se vznášejí postavy zavěšené na deštnících z cyklu Lehká nejistota a od podzimu 2023 plují nad olomouckou Opletalovou ulicí tři ocelové manty z cyklu Andělé moří. Samostatně vystavoval v Londýně, ve francouzském Arles i v pražské Lucerně a svá díla vystavoval či realizoval také v Německu, Itálii, Kanadě, Velké Británii, Spojených arabských emirátech nebo Řecku.
Sochu do veřejného prostoru ovšem nejen staví, ale také pro ni systematicky vytváří místo. Od roku 2008 pořádá v Českých Budějovicích přehlídku Umění ve městě, která se letos dočkala devatenáctého ročníku, a v roce 2015 stál u zrodu mezinárodního festivalu Sculpture Line, jenž dnes zasahuje města po celé republice i za jejími hranicemi. Patří tak k lidem, kteří v posledních dvou desetiletích nejvíc proměnili podobu českého sochařství mimo galerie. Zůstává přitom experimentátorem: se studiem Scoolpt vytiskl z betonu Prvok, první český 3D tištěný dům.
Cyklus Mazlíci, ze kterého pochází tato edice, vychází z Trpákovy fascinace mikrosvětem. Tvary bakterií, které známe jen z fotografií z elektronového mikroskopu, zvětšuje do lidského měřítka a proměňuje je v přátelské oblé bytosti, a diváka tím nenápadně nutí přemýšlet o vlastní velikosti. Vznikají od roku 2014 v bronzu, skle, betonu i mozaice a patří k jeho nejrozšířenějším pracím ve veřejném prostoru: jeden Mazlík odpočívá v pražské Botanické zahradě, v roce 2021 obsadili okolí Obecního domu v Opavě, o čtyři roky později park před Městským divadlem ve Varnsdorfu. Na rozdíl od většiny soch se jich člověk smí dotýkat, sednout si na ně nebo se jim vyšplhat na hřbet.
