Průkopník digitálních instalací a robotické tvorby, který proměňuje světlo a prach v jemnou strukturu připomínající stopu, nález nebo otisk v krajině. Limitovaná edice 100ks, číslováno, podepsáno autorem.
| Technika tisku: |
giclée, archivní 12barevný pigmentový tisk |
| Papír: |
100% bavlněný papír Hahnemühle Photo Rag 308g |
| Rozměry tisku (L): |
55 × 33 cm | 59 × 37 cm (tisk | rám)
|
| Rozměry tisku (XL): |
76 × 45 cm | 80 × 49 cm (tisk | rám)
|
| Rám: |
dřevěný s UV plexisklem v muzejním standardu |
Pořiďte si jakoukoliv variantu druhého produktu ze série do diptychu s automatickou slevou 10 % (stačí přidat do košíku, sleva se odečte automaticky).
Druk jest obecnie niedostępny. Istnieje jednak możliwość zamówienia go z opóźnionym czasem dostawy wynoszącym 2-4 tygodnie. Więcej informacji na temat działania zamówień z opóźnioną dostawą można znaleźć tutaj.
Mezinárodně uznávaný česko-argentinský umělec Federico Díaz se už od 90. let zabývá vztahem umění a nových technologií. Vytváří multimediální a často interaktivní projekty, monumentální instalace i mnohovrstevnaté experimenty. Zajímá ho, jakým způsobem se navzájem ovlivňují vývoj člověka a technologický pokrok. Co dělá robotika nebo umělá inteligence s lidským tělem a vnímáním, kdo je napřed, a kdo zaostává? Je to symbióza, nebo už to začíná být boj? O tom všem Federico uvažuje v globálních souvislostech klimatických změn, geopolitických konfliktů a těžko uchopitelné komplexnosti dnešního světa. Jeho práce přitom není vedena skepsí. Naopak nabízí imerzivní vědecko-umělecké experimenty, které propojují inteligenci zvířat a rostlin, lidské vědomí, umělou inteligenci, robotiku, futuristický design a architekturu, aby doslova vtáhly diváctvo do svých vizí o nové společnosti založené na ekologické obnově a mezidruhové solidaritě.
Federico Díaz (*1971) na pražské Akademii výtvarných umění postupně prošel ateliéry Stanislava Kolíbala, Karla Malicha a Aleše Veselého. Stipendijní pobyty absolvoval v Alexander-Dorner-Kreis, na Cité Internationale des Arts a v Sorosovu centru pro současné umění. Pedagogicky působil na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně a mezi lety 2007 a 2014 vedl Ateliér supermédií na pražské UMPRUM. Je držitelem ceny Premio Internazionale “Lorenzo il Magnifico” z bienále v Florencii a ceny nadace Nicola Trussardi na Milano Europe Futuro Presente, v letech 1997 a 2002 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Vystavoval mimo jiné v Mori Museum Tokyo, ICA London, ZKM Karlsruhe, na Ars Electronika Linz, MASS MoCA, PS1 MoMA, Miami Art Basel, nebo na 53. Benátském bienále. V roce 2010 reprezentoval české umění na Světové výstavě EXPO v Šanghaji.
Texty: Karina Kottová
