Malby Gabriely Těthalové odkazují k modernistickým velikánům, jako byl třeba František Kupka, a zároveň mluví tím nejsoučasnějším jazykem. Intuitivní tvarosloví se tu potkává s citlivou prací s hudebními motivy, propojením malby a poezie a zkoumáním časoprostoru obrazu. Jednotlivé obrazy jsou výsledkem pečlivého procesu, ve kterém hraje důležitou roli vztah autorčina těla a jeho možností k velikosti plátna a prostředí, ve kterém vzniká, vývoj malby v čase a balancování mezi historickou inspirací a současnými motivy. Přestože jsou malby převážně abstraktní, občas se tu objeví také části lidského těla, ruce nebo oči, naléhavé a zároveň křehké.
Obraz vybraný pro platformu 100ks má pro Gabrielu příznačný název – Pohledy do časoprostoru. Prosluněné dílo v odstínech žluté a bordó nás vtahuje do svých dimenzí, vybízí k cestování našich očí od jednoho místa k druhému. Snoubí se v něm svět rostlin, divokých řek a klidných hor na obzoru, ale i ornamentů a symbolů, kolem kterých jsme možná někdy prošli v historickém centru některého z evropských měst nebo při návštěvě starověkých chrámů. Dva kónické objekty nás zvou do hloubky malby. Připomínají troubu gramofonu, vnímáme, jak jimi proudí zvuk, který rozvibrovává celý obraz.
