Hravost není infantilita, ale racionálně vystavěný a poťouchlý atak předdefinovaných kánonů umělecké praxe. Tu po celou dobu Štědrého působení na výtvarné scéně určují konceptualizmus, abstrakce, minimalistické tendence a na druhé straně návraty k přírodě.
Hravostí se od 80. let stoupenci fluidního neoexpresionismu, jmenujme například Štědrého vedoucího ateliéru z pražské UMPRUM Stanislava Diviše, dostávají zpět do spárů podezření z podbízivosti. Jestliže film a fotografie odebraly malbě ve dvacátém století patent na realistické zobrazení a epičnost vyprávění, v jednadvacátém to jsou zejména možnosti digitální manipulace a rychlost distribuce memů na sociálních sítích, které atakují kouzlo malířské zkratky a postmoderního morfingu odkazů.
Kurátor: David korecký
