Vladimír Houdek | Bez názvu

Trojrozměrná hvězdice plující po zprohýbané šachovnici ve světě optických klamů – až nám z toho přechází zrak. Limitovaná edice: 100ks, číslováno, podepsáno autorem.

Technika tisku:	giclée, archivní 12barevný pigmentový tisk
Papír:	100% bavlněný papír Hahnemühle Photo Rag 308g
Rozměr tisku / v rámu:	68 × 54 cm / 72 × 58 cm
Rám:	dřevěný s UV plexisklem v muzejním standardu

Zbývá ze 100ks edice:

26 ks

Velikost

Vybrané: velikost ,

Varianty produktu

1.388,00 zł

s DPH

1.388,00 zł

s DPH

Sleva Vyprodáno

826,45 zł PLN bez DPH

s DPH

Dílo: Bez názvu, olej a akryl na plátně, 2016-2017, 180 × 140 cm

Trojrozměrná hvězdice na šachovnicovém pozadí rozehrává fascinující hru s našimi smysly – objekt tak mohutný, že skoro vystupuje z plátna, a zároveň lehký jako sněhová vločka. Zkosená šachovnice dotváří op-artovou pozvánku k interakci – vypadá to, jako by šlo jenom o výřez z nekonečného prostoru optických klamů, do kterého se můžeme ponořit a sledovat, jak po něm plují trojrozměrné tvary až nám z toho přechází zrak.

Vladimír Houdek (*1984) patří k nejvýraznějším současným českým malířům. Vystudoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Vladimíra Skrepla. Svou práci představil na samostatných i skupinových výstavách v muzeích a galeriích po celé České republice i v zahraničí - zejména v německém a rakouském prostředí, ale také v New Yorku, Budapešti nebo Sofii. V roce 2010 se stal laureátem Ceny kritiky za mladou malbu, o dva roky později laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Jeho dílo je zastoupeno v řadě veřejných i soukromých sbírek, od Národní Galerie v Praze až po soukromé sbírky ve Washingtonu nebo Argentině.

Karina Kottová

Dlouhodobě ve své tvorbě vycházím z několika témat, která se prolínají a nekonečně doplňují. Ne vždy je hermeticky uzavírám, vždy se na ně snažím určitým způsobem navázat. Jedno z hlavních témat je pro mě utopie. Utopie nechci vytvářet, ale vycházím z nich ve své tvorbě tak, že na ně různě reaguji. Jedním z těch motivů je nedokonalost, nebo paradoxně dokonalost, o kterou se my lidé pořád snažíme. Je to takový moment toho, kdy si uvědomuji, že ona dokonalost nás vlastně něčím ničí a požírá zevnitř, ale přitom ji potřebujeme k tomu, abychom pochopili tu nedokonalost. To je pro mě hlavní linie toho co vytváří mé věci - utopie i dystopie.

Tento obraz z roku 2016 - 2017 nemá název stejně jako mnoho mých dalších obrazů. V této sérii jsem pracoval s op-artovým pozadím a do toho jsem včleňoval tzv. realistický prvek. Op-artové pozadí mělo připomínat určitou dezinformaci, určitý shluk informací, které se k nám dostávají, ale my je nedokážeme dekódovat. A realistický prvek by v tom měl znázorňovat určitou jistotu, ale i nejistotu. Je tam spoustu paradoxů. Vycházel jsem hodně i z dadaistického myšlení, kdy se tam protíná realita, nerealita, iracionalita, racionalita.

Vladimír Houdek Instagram