Michal Ožibko | Tříštění entit

Abstrakce, která vzniká jako dialog mezi malířem a plochou obrazu, která si sama určí, kdy a jakým způsobem do sebe nechá tvůrce vstupovat. Limitovaná edice: 100ks, číslováno, podepsáno autorem.

Technika tisku:	giclée, archivní 12barevný pigmentový tisk
Papír:	100% bavlněný papír Hahnemühle Photo Rag 308g
Rozměr tisku / v rámu:	61 × 57 cm / 65 × 61 cm
Rám:	dřevěný s UV plexisklem v muzejním standardu

Zbývá ze 100ks edice:

18 ks

Velikost

Vybrané: velikost ,

Varianty produktu

1.073,00 zł

s DPH

1.073,00 zł

s DPH

Sleva Vyprodáno

826,45 zł PLN bez DPH

s DPH

Michal Ožibko (*1981) je český umělec, který tvoří vedle svých hyperrealistických motivů i obrazy čistě nefigurativní. Studia absolvoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Zdeňka Berana diplomovou prací Escape, jejíž oponentem byl Prof. Gordon Graham z univerzity v Princetonu, autor knihy Filozofie umění. Toto dílo o rozměrech 5 x 4 metry je umístěno ve schodišti kroměřížského zámku. Do povědomí širší veřejnosti vstoupil svým diptychem iDeath, který byl vybrán porotou Národní portrétní galerie v Londýně pro expozici BP portrait award 2010. S tvorbou tohoto autora se je možné setkat ve sbírkách u nás i v zahraničí, a jeho díla jsou k vidění také na světových veletrzích (New York, Budapešť) V roce 2021 byly dva z jeho obrazů vydraženy aukční síni Sotheby’s.

Wszystkie dzieła artysty Michal Ožibko

Zobrazit veškeré podrobnosti

Obraz je jedním z šestice velkoformátových abstraktních pláten, které jsem maloval od konce roku 2019 do 2021. Když pracuji na díle, které nemá předem stanovený námět, průběh malby je od samotného počátku velkým dobrodružstvím. Zvykl jsem si to pro sebe nazývat procesem korigované náhody, kdy jako tvůrce vedu s plochou obrazu dialog. Ten vypadá tak, že kladu-li na obraz plochy barev, tak se jimi utváří kompozice, která ke mě promlouvá a já jí nazpět odpovídám dalšími a dalšími tahy štětce. Tento dialog trvá pokaždé rozličně dlouhou dobu a výsledný obraz je také pokaždé jiný, ale přesto mají, se mi zdá, moje obrazy nějaký společný jmenovatel a tím bude patrně moje psyché, bez níž by bylo dílo formální a marné. U tohoto způsobu tvorby obrazu je mimo samotného procesu zajímavý též konec. Rozpoznám jej tak, že v momentě, kdy je obrazová plocha natolik vyplněna vztahy ploch a barev, že už by každá další následující skvrna barvy celkovou plochu díla spíše komplikovala než harmonizovala, malba se tím pro mě uzavírá a už mě nepustí do sebe.

Michal Ožibko na Instagramu